Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Nachází se v obci Ráby na pozemcích bývalého velkostatku Pardubice, který v červnu 1881 včetně jeho hospodářského zázemí a sídla na zámku v Pardubicích i zříceniny hradu Kunětická hora koupil rytíř Richard Drasche von Wartinberg (18. 3. 1850 - 3. 7. 1923) - rakouský velkoprůmyslník, také uznávaný geolog, cestovatel a malíř (krajinář), jenž byl 13. 8. 1883 císařem Františkem Josefem I. (listina vyhotovena 3. 2. 1884) povýšen na barona.

Stavbu vedl a projektoval rodák z východočeských Slatiňan, architekt a od roku 1885 první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz ml. (19. 11. 1845 - 12. 1. 1892), který v letech 1874-1884 ve Vídni sdílel kancelář společně s architektem Janem Machytkou (14. 3. 1844 - 28. 7. 1887). Lovčí zámeček v Rábech je výjimečná stavba - je opomíjeným předobrazem slavné České chalupy na Jubilejní zemské výstavě 1891. Kolem letohrádku dal baron vysázet vzácné cizokrajné stromy, vonné douglasie a měkkolisté jedle do podoby „skvostně upraveného“ zámeckého parku.

Všechny nemovitosti tohoto "dravého cizáka", jak byl příznivci Musejního spolku z Pardubic a nepřáteli tehdejšího státního zřízení Rakousko-Uherska nazván v dobovém tisku, byly po vzniku Československé republiky (1918) záborovým zákonem  č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ze dne 16. dubna 1919 vyvlastněny. V režii první pozemkové reformy baron Drasche v roce 1920 převedl hrad Kunětická hora na pardubický Musejní spolek, jenž ho měl v pronájmu již od 1. 10. 1917, a Lovčí zámeček s pozemky, okolními lesy a dalšími nemovitostmi (včetně dnešní Restaurace u Nouzů v Hradišti na Písku) přepsal v říjnu 1922 do rodinného majetku Františka Aschenbrennera (nar. 11.1. 1874, zemřel 1942) byl vrchním ředitelem Moravské agrární a průmyslové banky (zal. 1908).

V listopadu 1938 Lovčí zámeček s provozními budovami a okolními lesy kupuje Miloslava Sudková (1900-1982) z Bílé Třemešné a přebudovává ho na penzion a ozdravovnu pro hosty, kterou následně pronajímá Jaroslavovi Sudkovi (bratrovi Josefa Sudka, manžela paní majitelky Sudkové). Paní majitelka Sudková měla dceru Evu (1928-2003) a Helenu. Z dobového propagačního letáku víme, že „Pension disponuje 28 prostornými, čistě a vkusně zařízenými pokoji 1, 2, 3 až 4 lůžkovými a společenskými místnostmi.“ V penzionu se např. v letech 1941-42 opakovaně rekreoval známý hudební skladatel a malíř Josef Bohuslav Foerster (1859-1951), prezident České akademie věd a umění a pozdější národní umělec (1945). 

Jako mnoho jiných nemovitostí v protektorátu Čechy a Morava byl zámeček zabrán německými úřady pro ozdravné pobyty mládeže na venkově (Kinderlandverschickung - KLV) a Hitlerovu mládež (Hitlerjugend). Byli zde proti vůli majitelů a provozovatele penzionu Jaroslava Sudka od září 1942 asi 2 roky.

Po Vítězném únoru 1948 byl zámeček vyvlastněn podruhé, nyní znárodněn. V letech 1953-1955 zde byl Domov mládeže - internát OU SPZ č. 18 (Odborné učiliště Státních pracovních záloh). Po něm zde byl Domov důchodců a v roce 1965 Ústav sociální péče pro mládež, který celý nově oplocený areál někdejšího zámeckého parku  s budovami užíval až do srpna roku 2000. V Domově důchodců a v Ústavu pracovaly řádové sestry (kongregace Nejsvětějšího Spasitele), které ale musely počátkem 80. let odejít. V 70. letech byla postavena vedle zámečku moderní „bílá budova“ (dnes čp. 151) jako provozní zázemí a kanceláře Ústavu a ještě v 80. letech byla tato budova rozšířena o velkou kuchyň s jídelnou.

Po roce 1990 získal oplocený areál v restituci pan ing. Petr Mlejnek (vnuk paní Sudkové) ve značně zanedbaném stavu. Po přesídlení Ústavu v srpnu 2000 do nově vybudovaného areálu "Domov pod Kuňkou" na jižním okraji obce Ráby byly budovy zámečku s provozním zázemím prázdné, neboť restituent pro ně marně hledal uplatnění, až si je v roce 2003 pronajala k podnikání firma KAM NA PARDUBICKU s. r. o. rodiny Šormových, která se o ně s láskou stará do současnosti, postupně je opravuje a na nemovitosti uplatňuje své předkupní právo.

Budova zámečku č.p. 38 s provozním zázemím č.p. 58 se z nemocničního stylu 70. let proměnila v pohádkovou Perníkovou chaloupku s Muzeem perníku. Postupně jsou také opravovány zámecké interiéry s nástěnnými malbami v 1. patře budovy, které jsou již příležitostně přístupné veřejnosti. Sousední „bílá budova“ č.p. 151 dnes slouží jako Spolkový dům, v němž sídlí 1. - 9. třída Základní školy V Pohybu.

V roce 2014 zastupitelé obce Ráby (Ing. Vojtěch Černík - místostarosta, Jiří Frencl, Zdeňka Morchová - starostka, Ing. Jana Procházková, Josef Soukup, Mgr. Jana Trnková a Vladimír Vachek - místostarosta) přijali nový územní plán, který plochu určenou pro občanskou vybavenost a k podnikání na pozemcích uvnitř oploceného areálu Lovčího zámečku zmenšil na čtvrtinu původní výměry ve prospěch biocentra RBC 1758 (vně oploceného areálu), prioritně určeného k jiným účelům než k živnostenskému podnikání, a tak vytvořil právní nástroj pro budoucí možné (již třetí!!!) vyvlastnění pozemků, donedávna určených k podnikání, tentokrát na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (Část šestá "Některá omezení vlastnických práv,..." § 59-60). Bylo by nemravné, jako znárodnění za socialismu. Bude se bezpráví na základě zákona či historická křivda (1948) na restituovaném majetku opakovat? Jakou perspektivu takové podnikání může mít? Proč k likvidační změně územního plánu došlo? Kdo za ní stojí? V čí prospěch?

Luděk Šorm