Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Dokonale řezané desky z 2. poloviny 17. století a částečně i začátku 18. století vynikají vysokou uměleckou hodnotou. Jsou dílem profesionálních řezbářů a sloužily pravděpodobně pro tvarování marcipánu. Dokonalá propracovanost negativního reliéfu těchto barokních forem svědčí o tom, že formy tvořili řezbáři barokních soch, kteří perfektně znali detaily dobového oděvu, květin, zbraní apod. a dovedli to také vyjádřit v negativním provedení. O profesionalitě těchto tvůrců svědčí i kompozice a pózy zobrazovaných postav. Toto období je vrcholem řezbářství perníkářských forem a této úrovně již nikdy v budoucnu nebylo dosaženo.

Řezba forem na marcipán a perník (tzv. reliéfní negativní řezba) měla a má, jako každé jiné řemeslo svůj systém neopominutelných základních postupů a principů. Je to především dodržování systému tzv. plánů, tj. hloubkových rovin řezby. Prvním plánem je vybrání obrysu postavy do určité vyhovující hloubky. V této druhotné ploše jsou již plasticky vyřezány hlavní prvky postavy nebo zobrazovaného předmětu, což tvoří druhý plán. Na povrchu tohoto druhého plánu jsou pak zhotoveny detaily a ozdoby. Tento systém plánů byl sice pro řezbáře závazný, ale jeho použití bylo rozmanité a dynamické. Zvláštní důraz bylo nutno klást na to, aby nebyly příliš velké hloubkové rozdíly mezi jednotlivými částmi formy. Nedodržení této zásady by se pak projevilo při pečení, neboť nestejně silné části perníku by se různě propekly. Některé části by byly připálené a jiné nedopečené. Skloubení této zásady s protichůdným požadavkem na správné prostorové zobrazení postavy či předmětu (systémem plánů) pak činí z řezání forem specializovanou část řezbářského řemesla.

Vývoj řezby forem v 17. století a používané motivy
Desky dochované z tohoto období jsou ukázkou virtuózní barokní negativní řezby. Ve své době byly používány k formování marcipánu, jenž díky své vynikající modelační schopnosti dovoluje vyniknout i těm nejjemnějším detailům Náměty řezeb odrážejí prostředí své doby. Jsou to většinou náměty duchovní, náboženské, vladařské figury, postavy dam a kavalírů, lovecké a milostné scénky.

Vývoj řezby forem v 18. století a používané motivy
Od počátku 18. století se charakter řezby pozvolna mění. Znalost a ovládnutí řemesla zůstává zachována, vyhraňuje se však charakteristická podoba forem, už příliš neovlivněná tvorbou soch a reliéfů. Mizí jemnost a individualita obličejů figur a řezbář se více přiklání k ustáleným figurám. Jednotlivé plány jsou přísně rozlišené. Z námětů řezeb mizí postavy šlechticů a vladařů, milenecké páry mají lidový, či měšťanský oděv. Zlidověl i repertoár náboženských témat. Ikonografie se však obohacuje o motivy plodnosti, ochranné, či erotické. Nově se také objevují drobnější motivy, sloužící jako drobné dárky z poutí.

Vývoj řezby forem v 19. století a používané motivy
Koncem 18. století a ve století 19. se řezbou forem nezabývali jen specializovaní řemeslníci. Formy si zhotovovali také perníkáři sami s větší či menší znalostí řezbářských postupů a principů. Zvláště ke konci 19. století se lze setkat i s řezbou neumělou až diletantskou. Námětový repertoár řezbářských figur se úží, figury jsou v provedení hrubší a rozsah použitých řezbářských nástrojů se zmenšuje. Námětově je ikonografický obsah motivů chudší, a i povědomí o jednotlivých významech pozvolna mizí. Objevují se však i nová soudobá témata, jako např. mašinka, vlak apod.