Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Novým fenoménem života a kultury v českých zemích se stal od počátku devadesátých let minulého století nejen silný americký politický, ekonomický a mediální vliv, ale i fyzická přítomnost tisíců mladých Američanů. Vedeni touhou po dobrodružství a poznání začali často právě v našich zemích objevovat "divoký Východ" a starobylá a magická Praha se pro mnohé z nich stala obdobou Paříže po první světové válce. Podle některých statistik dodnes trvale žije v hlavním městě České republiky více než třicet tisíc Američanů. Mnozí z nich se naučili česky a stali se znalci některých fenoménů české a středoevropské kultury, s níž seznamují anglicky mluvící svět a kterou "znovu objevují" i pro českou veřejnost.

Do těchto souvislostí lze zařadit také vznik pozoruhodného dokumentárního filmu Ještě hrajou dudy. Dudy bez hranic (Call of Dudy. Bohemian Bagpipes Across the Bordur), na němž se podíleli producent Jefe Brown, dramaturg a scénárista Keith Jones, český režisér Radim Špaček a mnozí další. Jejich DVD zachycuje některé hudební osobnosti, soubory, festivaly, názory i samotné nástroje uchovávající a rozvíjející tradici dudáckého umění v jižních a západních Čechách a v sousedním Bavorsku. Dokumentární film přináší bohatý materiál, je výborně technicky zpracován a vhodně kombinuje původní záběry s výňatky z českých filmů s dudáckou tematikou (Strakonický dudák, Byl jednou jeden král, Špalíček) i z historických filmových dokumentů. DVD je dobře srozumitelné a kombinací mluveného slova a titulků v češtině, angličtině a němčině plně trojjazyčné. Výklad se odvíjí formou výpovědí praktických muzikantů a odborníků na dudáckou tematiku. Vše je natočeno s působivými záběry na hráče, jejich nástroje a barevné kroje v autentickém prostředí dudáckých festivalů či hospod (častý je záběr na pivo v plastovém! kelímku). DVD obsahuje jako bonus ucelené sekvence na témata: Josef Režný, Domažlická dudácká muzika, Michael Coach, Neil Smith, Pošumavská dudácká muzika, Iain MacDonald Band ze Skotska, Chodská vlna, které nemohly být ve filmu využity jako celky, avšak bylo by škoda je pominout.

Pro českého milovníka dud je zvláště zajímavý portrét vůdčí osobnosti strakonických festivalů, nedávného osmdesátníka Josefa Režného. Plastický obraz tohoto zakladatele Prácheňského souboru v roce 1949, sběratele lidových písní, spoluzakladatele Strakonického mezinárodního dudáckého festivalu v roce 1967 a (přes jeho osobní postihy) jedné z vůdčích osobností českého dudáckého hnutí i v době tzv. normalizace je vytvořen sestřihem filmových záběrů s Režným za více než půlstoletí.

V dokumentu hovoří nebo na dudy hrají rovněž další osobnosti, například britští "maskoti" strakonických mezinárodních festivalů, northumberlandští dudáci John Foerster Charlton a jeho pokračovatel Neil Smith z Newcastlu, skotský dudák Iain MacDonald z Glasgowa, Josef Kuneš z Domažlic, Martina Morysková ze souboru Chodská vlna, Tomáš Spurný z Krašlovic, Michael a Helga Vereno ze Salzburgu, etnologové či muzikologové Dr. Ralf Heimrath z Nabburgu a Dr. Adolf Reichenseer z Regensburgu a sběratel dud Herbert Grunwald z Mnichova. Ústřední osobností a dalším komentátorem se v druhé polovině dokumentu stává Michael Coach, Američan z Jižní Dakoty s českými předky. Ten u nás začal před několika lety studovat hru na dudy na základě Fulbrigthova stipendia a dosáhl v českém dudáckém prostředí záhy proslulosti.

Čeští, němečtí a rakouští dudáci i dotazovaní hudební odborníci potvrzují známou skutečnost, že dudácká hudba střední Evropy, například Pošumaví, Chebska a Bavorska byla relativně jednotvárná, což vyplynulo z tradiční geopolitické situace, stavby nástrojů a obdobného typu lidové hudby dané oblasti. Drobné odchylky byly způsobeny v závislosti na tom, zda se hudební útvary zpívaly česky nebo německy.

Kladů DVD je mnoho a nedostatků málo. Za zmínku stojí snad jen neorganické vsunutí problematiky odsunu sudetských Němců po druhé světové válce, která z převládající hudební tematiky vybočuje a navíc je viděna (například v některých formulacích dudáka Tomáše Spurného) zjednodušujícím způsobem. Americké tvůrce však v daném teritoriu asi natolik zaujala, že vybočili z autonomní hudební tematiky.

Celkově je dokumentární film velmi zdařilý a rozhodně stojí za zhlédnutí. Tvůrcům je třeba zároveň poděkovat za to, že ze svého úhlu pohledu připomněli tematiku, které česká hudební veřejnost nevěnuje v současné době větší pozornost.