Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Název vznikl přijetím původního německého názvu Siegfriedsdorf ve významu "Siegfriedova ves" tak, že za německé osobní jméno Siegfried byla užita slovanská podoba Žibřid. Přívlastek vysoký (německý název Hohen Seibersdorf) byl doplněn podle polohy obce a z potřeby odlišit ji od blízkých Pustých Žibřidovic. V roce 1964 byl k Vysokým Žibřidovicím připojen Žleb (do roku 1949 Valteřice) a v roce 1976 se obec stala částí Hanušovic.

Katastr Vysokých Žibřidovic o rozloze 897 hektarů je lemován na východě tokem řeky Krupé a na severu Prudkým potokem. Směrem k západu se terén zvedá a Větrovcem dosahuje výšky 786 m. Vesnice má střední nadmořskou výšku 577 m a je dostupná přípojkou ze silnice, jež vede údo-lím Krupé z Hanušovic do Starého Města. Stejnou trasu sleduje i železniční trať. V západní části katastru se nachází skupina chalup Cibulka (německy Cibulkenfeld).

Počet obyvatel ve Vysokých Žibřidovicích dosáhl maxima 624 v roce 1880. Od té doby má trvale sestupnou tendenci. V roce 1900 bydlelo ve 105 domech 608 obyvatel, všichni se hlásili k německé obcovací řeči. V roce 1930 bylo mezi 522 obyvateli jen sedm Čechů. Odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce a nedostatečným následným osídlením došlo v roce 1950 k poklesu v počtu obyvatel na 248 osob v 97 domech a při posledním sčítání v roce 1991 bylo ve Vysokých Žibřidovicích včetně připojeného Žlebu zjištěno 138 osob a 43 trvale obydlených domů.

Vysoké Žibřidovice jsou k roku 1325 jmenovány mezi vesnicemi, které věnoval Jan Wüstehube cisterciáckému klášteru v Kamenci. Po krátkém čase se opět vrátily ke kolštejnskému panství. Podle lánového rejstříku zde v roce 1677 hospodařilo 35 usedlíků a do roku 1834 se vesnice rozrostla na 80 domů a 510 obyvatel. Již v 16. století zde byla fara, ale zanikla za třicetileté války. Na místě staršího dřevěného kostela byl počátkem 18. století vystavěn nový, při němž byla v roce 1735 zřízena škola a v roce 1784 obnovena fara.

Po roce 1848 byly Vysoké Žibřidovice začleněny do soudního okresu Staré Město v šumperském hejtmanství. Podhorská vesnice zůstávala zemědělskou lokalitou, část obyvatel nacházela zaměstnání v hanušovických továrnách. Proto se v politickém životě uplatňovali především němečtí agrárníci a za nimi sociální demokraté, ve třicátých letech konkurovaly obě strany Henleinově Sudetoněmecké straně. V meziválečném období byla v provozu pila a mlýn, obyvatelé měli k dispozici železniční zastávku a poštu.

Po druhé světové válce se vesnice začala vylidňovat. Na zemědělských pozemcích hospodařil od roku 1949 hanušovický státní statek. Občanskou vybavenost představovaly v roce 1990 jen dvě prodejny se smíšeným zbožím.

Typologicky cennou památkou barokní architektury je kostel sv. Linharta z let 1714 až 1721, s ohradní zdí a kaplemi. Podélně orientovaná jednolodní stavba má pravoúhlý závěr a vestavěnou kvadratickou věž. Součástí areálu farního kostela je empírový rustikální litinový kříž z roku 1839. Ikonograficky ojedinělá je klasicistní socha Krista na hoře Olivetské z roku 1780, nacházející se v polích nad obcí (viz Vysoká).