Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Německý název vesnice Weigelsdorf je odvozen od osobního jména Wigand, z něhož vzniklo české Vigant či Vikant. Německo-české hybridní místní jméno tedy znamená ves lidí Vigantových. Na obecním typáři vystřídala starší radlici od druhé poloviny 18. století růže.

V roce 1953 byl k Vikanticím připojen sousední Šleglov s osadou Kronfelzov, ale v letech 1975 až 1990 byly Vikantice i Šleglov částmi Branné. V roce 1992 se Šleglov od Vikantic opět osamostatnil.

Vikantický katastr má výměru 1104 hektary a zvedá se z údolí Branné, kterým prochází silnice a železniční trať z Hanušovic do Jeseníku, směrem k západu a severozápadu do kopců Branenské vrchoviny. Vesnice má střední nadmořskou výšku 613 m a je rozložena podél silnice z Branné do Habartic, z níž ve Vikanticích odbočuje spojnice přes Šleglov do Starého Města.

Až do druhé světové války procházely Vikantice příznivým demografickým vývojem. Zatímco při prvním úředním sčítání v roce 1869 zde bylo napočítáno 524 osob, žilo v roce 1900 v 99 domech již 684 lidí, vesměs Němců. Až po roce 1918 se v obci objevilo několik usedlíků české národnosti (v roce 1930 bylo z 861 obyvatel 14 Čechů). Změny spojené s odsunem Němců a následným osídlením způsobily do roku 1950 pokles na 339 obyvatel v 82 domech a při posledním sčítání v roce 1991 zde bylo zjištěno jen 120 obyvatel a 24 trvale obydlených domů.

Jako vesnice na kolštejnském panství jsou Vikantice poprvé zmiňovány v roce 1437 a zůstaly jeho součástí až do zániku vrchnostenského zřízení. Zdejší svobodný dvůr, jehož existenci můžeme předpokládat v 16. století, byl v roce 1675 znovu sloučen s kolštejnským panstvím. O dva roky později hospodařilo ve Vikanticích 31 usedlíků a do roku 1834 se zvýšil počet domů na 80 se 468 obyvateli. Filiální kostel sv. Wolfganga z roku 1641 měl svého předchůdce již nejméně o jedno století dříve. Jednotřídní škola byla ve vsi zřízena až v roce 1785, ale děti byly v místě vyučovány již dříve.

Po roce 1848 byly Vikantice začleněny do staroměstského soudního okresu v šumperském hejtmanství. Bývalý svobodný dvůr byl hospodářstvím kolštejnského a později rudského velkostatku, před první pozemkovou reformou měl výměru 178 hektarů a byl celý rozdělen drobným nabyvatelům. Zdejší rolníci si již v roce 1904 zřídili družstevní mlékárnu, po první světové válce zde pracovala továrna na lepenku a udržela se do roku 1948, v obci byl mlýn a pila, v okolí se od počátku 20. století těžila tuha. Německá sociální demokracie si své politické prvenství udržela i před rokem 1938.

Dynamika vývoje slibně se rozvíjející obce byla zastavena nedostatečným osídlením po druhé světové válce. V roce 1949 převzal zdejší pozemky staroměstský státní statek. Zastavena byla průmyslová výroba a po uzavření školy zůstal obci v roce 1990 jen jediný obchod se smíšeným zbožím.

Jako doklad v jádru renesanční architektury s pozdějšími úpravami je ve Vikanticích chráněn filiální kostel sv. Wolfganga.