Pseudokrasové jeskyně - Občanská iniciativa Ráby

Tento web je nyní ještě ve výstavbě. Děkujeme za pochopení.

Pseudokrasové jeskyně [ Jeskyně ]

Přírodní památka Ondrášovy díry představuje jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince, 2 km severozápadně od vrcholu Lysé hory (1323 m). Nachází se v nadmořské výšce 840 až 940 m v Lysohorské hornatině v centrální části Moravskoskezských Beskyd. Katastrální území Malenovice a Staré Hamry II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Vyhlášeno: ONV Frýdek-Místek, 27. 4. 1990. Celková výměra 4,50 ha.
Ochrana podzemního systému pseudokrasových puklinových a rozsedlinových jeskyní a jejich ekologických funkcí. Významný geomorfologický útvar, dokládající vývoj pískovcových flyšových formací. Terénní deprese, závrty a rozseté skalní bloky po svazích jsou důkazem účinků mrazu, ledu a gravitačních pohybů v této oblasti. Ojedinělá zoologická lokalia s koloniemi ohrožených druhů netopýrů.
Geologický podklad je tvořen godulskými vrstvami, ve kterých se střídají mocné glaukonitické vrstvy pískovců s vrstvami jílovců a slepenců. Vznik pseudokrasových jeskyní je výsledkem druhé a třetí fáze třetihorního vývoje, kdy byla celá souvrství tektonickými pohyby deformována a lámána soustavami různě se křížících puklin a trhlin. Další vývoj je spojen s periglaciálními pochody a svahovými procesy. Tyto narušené lavicovité vrstvy pískovců byly vystaveny intenzivnímu mrazovému zvětrávání a gravitačnímu posunu hornin. Rozrušené bloky pískovců pak sjížděly do údolí. Sesuvem odtržených vrstev po poddajných blocích jílovců a ledu vznikaly systémy puklinových chodeb i větší dutiny. Pukliny byly mnohde překryty jinou vrstvou pískovce a nakupenými bloky, čímž vznikly různě dlouhé a různě velké podzemní prostory. Povrch byl zarovnán pokryvnými hlínami a vegetací. Územím přírodní památky prochází neostrá hranice mezi hnědými lesními půdami a horskými podzoly. V obou případech je pro tyto výšky příznančná malá mocnost půd, středně bohatý obsah živin a značná skeletovitost.
Hřeben Lukšince patří k nejvýznamnějším pseudokrasovým terénům v Lysohorské hornatině. Po obou stranách (na jz. a sv. svazích) se nacházejí na ploše asi 14 ha rozsáhlé povrchové i podzemní pseudokrasové tvary. Těsně podél hřebene jsou dlouhé deprese s holými skalními stěnami, které stupňovitě klesají až do vzdálenosti 150 m od hřebene.

Několik zdejších rozsedlinových jeskyní tvoří obtížně průlezné pukliny rozestupujících se bloků pískovců, které jsou poměrně úzké a krátké, bez krápníkové výzdoby. Nejznámější je Ondrášova (Zbojnická) jeskyně, její vstup se nachází v horním jihovýchodním závěru 200 m dlouhé deprese na hřebeni Lukšince, asi 10 m jižně od turistické cesty na Lysou horu. Celková hloubka je 34,5 m a délka všech průlezných prostor ve třech úrovních je 217 m, největší dutina této jeskyně má rozměry 9x7 m a dosahuje výšky až 5 m. Malá Ondrášova jeskyně se nachází asi 40 m sv. od turistické cesty na Lysou horu, v místě, kde sedlo Lukšince začíná stoupat. Jeskyně je 7,5 m hluboká s celkovou délkou 10,5 m. Nedaleko se nachází Studená (Ledová) jeskyně se stupňovitě klesajícími prostory o délce 10,5 m. Tato jeskyně má statodynamický mikroklimatický režim, což způsobuje, že se zde udržují ledové náletky i v letních měsících. Vývoj jeskyní nebyl ještě ukončen a dochází k posunu kamenných bloků a k řícení. Proto jsou pro veřejnost nepřístupné.
V r. 1989 byly objeveny na sv. svahu Lukšince Jeskyně na Lukšinci I-IV. Nacházejí se mimo území přírodní památky, asi 250 m jv. od turistického rozcestníku Lukšinec. Největší je Jeskyně na Lukšinci I s celkovou délkou všech prostor 21 m a hloubkou 14 m.
V jeskyních žije množství bezobratlých živočichů, úkryt v nich hledají také drobní savci. Každoročně zde zimuje netopýr velký (Myotis myotis), a střídavě netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr vodní (Myotis daubentoni), netopýr řasnatý (Myotis nattereri) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus).