Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Leoš Janáček patří ke klasikům české hudby. Věkem (narozen 3. července 1854 v Hukvaldech u Příbora) je řazen hned za zakladatelskou trojici české národní hudby Bedřicha Smetanu (1824 - 1884), Antonína Dvořáka (1841 - 1904) a Zdeňka Fibicha (1850 - 1900); slohem svých skladeb však Leoš Janáček náleží za klasiky Josefa Bohuslava Foerstra (1859 - 1951), Vítězslava Nováka (1870 - 1949), Josefa Suka (1874 - 1935) i Otakara Ostrčila (1879 - 1935). Janáčkův život se zcela lišil od života zmíněných Mistrů. S Josefem Bohuslavem Foerstrem a Josefem Sukem měl společný kantorský původ, ale jeho umělecký vývoj šel jinou cestou.

V letech 1874 - 1875 se Leoš Janáček učil varhanní hře v Praze pod vedením Františka Zdeňka Skeherského, jako jednadvacetiletý (1885) vykonal v Praze s vyznamenáním státní zkoušky ze sborového zpěvu, ze hry na klavír a varhany. Po marném pokusu studovat na Konzervatoři hudby v bývalém Petrohradě dokončil vzdělání krátkým studiem na Konzervatoři v Lipsku a ve Vídni (1879 - 1880). Roku 1881 se Janáček vrátil do Brna, nejdříve jako ředitel tamější varhanní školy a současně dirigent brněnské Besedy, od roku 1919 jako profesor Konzervatoře v Brně i v Praze. Po celý život byl pilně publicisticky činný jako hudební referent a kritik, vydal však i rozsáhlé teoretické spisy.

Ve své tvorbě vyšel z moravského folklóru. Po celý život se vracel do rodného kraje. I když žil v Brně, s kterým byl existenčně svázán, byl jeho domov v Hukvaldech, kde si koupil domek. Leoš Janáček podnikl několik studijních a sběratelských cest na Valašsko. Bydlíval často u svého staršího bratra Karla Janáčka, jenž působil jako řídící učitel v Krásně nad Bečvou.


Leoše Janáčka na jeho cestách po Valašsku často doprovázel hudební skladatel Jan Nepomuk Polášek. Oba navštívili i Čarták, když v okolí Soláně ve Velkých Karlovicích hledali píseň "Ach, šel sem, šel sem..." První cesta Leoše Janáčka na Valašsko je spojena s rokem 1893, kdy ve Valašské Polance navštívil cimbalistu Jana Míčka. Lidové písně sbíral i na Lašsku, Slovácku a Slovensku, seznámil se se sběrateli folklóru, navštěvoval hudecké kapely, zpěváky a cimbalisty.

Za celoživotní zásluhy o českou hudbu byl roku 1925 jmenován čestným doktorem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1881 se oženil se Zdeňkou Schulzovou (1865 - 1938). Vychovali syna Vladimíra a dceru Olgu. Leoš Janáček zemřel 12. srpna 1928 v Ostravě.

Dílo Leoše Janáčka
Opery:
Její pastorkyňa (1903)
Osud (1904)
Káťa Kabanová (1921)
Příhody lišky Bystroušky (1924)
Věc Makropulos (1926)
Z mrtvého domu (1930, poprvé uvedeno posmrtně)

Kantáty:
Na Soláni Čarták (1911)
Amarus, Glagolská mše

Dílo vokální:
Zápisník zmizelého (1919)
Maryčka Magdónova
Kantor Halfar