Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

DVOŘÁK Antonín (* 8. 9. 1841 Nelahozeves, + 1. 5. 1904 Praha) - český skladatel

Antonín Dvořák pocházel z rodiny chudého řezníka. Tradice hovoří o tom, že se k hudbě dostával jen obtížně, otec z něj chtěl mít svého nástupce, a tak první základy získával jen skrovně od vesnických kantorů a varhaníků. Ve skutečnosti i jeho otec muzicíroval a o pravosti výučního listu "cechu řeznického" panují oprávněné pochyby. Skutečností zůstává, že teprve roku 1857 Dvořák odešel do Prahy na varhanickou školu. Probíjel se těžce; nejprve jako violista v soukromém orchestru, pak plných 11 let v orchestru Prozatímního divadla. Tři roky zastával místo varhaníka u sv. Vojtěcha.

Svá díla z těchto let většinou Dvořák sám spálil, nepovažoval je za dost kvalitní. Teprve když roku 1875 obdržel stipendium, zlepšily se jeho existenční podmínky a přinesly klid k práci. Dvořák začíná čerpat inspiraci z lidových vzorů - skládá Moravské dvojzpěvy a po nich Slovanské tance, které mu již přinášejí světové uznání. Na doporučení Johannese Brahmse se tisknou některé Dvořákovy práce ve známém německém hudebním vydavatelství Simrock, a jeho hudba tak začíná pronikat do světa.

Úspěchy kompoziční mají vliv i na jeho postavení. Roku 1890 je jmenován profesorem pražské konzervatoře a o dva roky později odjíždí jako ředitel konzervatoře do New Yorku. Velmi oblíbená byla Dvořákova hudba i v Anglii. Podnikl sem se svými skladbami osm zájezdů a některá z děl vznikala na přímou objednávku Londýna, Birminghamu a Leedsu. Patří mezi ně i jedinečná kantáta na latinský text Stabat mater či 8. symfonie s podtitulem Anglická.

Těžištěm Dvořákova díla jsou především právě jeho symfonie. Složil jich celkem devět a bezesporu nejznámější Z Nového světa vznikla za jeho pobytu v USA. Vynikal i v písňové tvorbě a složil jedenáct oper, z nichž některé (Jakobín, Čert a Káča, a především Rusalka) jsou dodnes trvale na repertoáru světových operních scén. Především na našich jevištích se ještě občas hrají i Tvrdé palice, Šelma sedlák, Dimitrij a Armida.

Jako hluboce nábožensky založený umělec zkomponoval řadu vynikajících a stále prováděných skladeb s duchovní tematikou: Te Deum, Requiem, oratorium Svatá Ludmila, Legendy a komorní cyklus deseti Biblických písní. Z dalších komorních děl nutno uvést smyčcové kvartety, zejména F-dur Americký a písňové cykly (Večerní písně, Cigánské melodie, Cypřiše).

Nepřekonatelný je však Dvořák-symfonik: Tři slovanské rapsódie, symfonické suity, variace a předehry (Můj domov, který hrával za německé okupace rozhlas jako náhražku národní hymny), a symfonické básně na témata Erbenovy Kytice: Zlatý kolovrat, Svatební košile, Vodník, Polednice, Holoubek. Světovou oblibu si získaly jeho tři instrumentální koncerty s doprovodem orchestru: klavírní, houslový, a zvláště violoncellový h-moll.

Stejně jako skladatel byl Dvořák ceněn jako dirigent. Po návratu z ciziny působil dále na pražské konzervatoři, od roku 1901 jako její ředitel.

Kromě vlastního geniálního díla zanechal Dvořák české hudbě i generaci skvělých žáků, mezi nimiž vynikli zejména jeho zeť J. Suk, dále V. Novák a O. Nedbal.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.libri.cz/databaze/kdo18/main.php