Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

V naší obci má ochotnické divadlo bohatou tradici a sahá do daleké minulosti. Někteří, dosud žijící pamětníci vzpomínají jak hráli divadlo už v roce 1919. Hrálo se v "šenku ", za jeviště sloužil malý vyhrazený prostor. Kulisy a rekvizity si ochotnici vyráběli sami. Velmi aktivní v této činnosti byli místní Sokoli. První divadelní představeni, které členové Sokola zahráli se uskutečnilo 23. ledna 1927. Byla to veselohra: "Srážka vlaků a konečně sami".

Pak následovaly hry: Ideální manžel, Na statku a v chaloupce, Poměnky, U naší kapličky a další hry, jak jsou zaznamenány v místní kronice. Od roku 1929 začali Sokolům "konkurovat" místní Hasiči a také "Republikánský dorost". Tito hráli hry s přitažlivým názvem jako např. Pražské švadlenky, Bártova pomsta, Vesnička pod lipami, Podařené námluvy a jiné.

Dalším obdobím divadelní činnosti byla léta 1939 - 1942, Zuřila druhá světová válka, na bojiSti a v koncentrácích umírali nevinní lidé. Ochotnici operetkami s vlasteneckou tématikou pomáhali svým spoluobčanům tyto zlé časy přežít. A tak doslova na zapřenou nacvičovali a hráli: Moravěnko milá. Písně dcery ducha mého. Už je zase v Čechách jako bejvávalo, Chaloupky pod horami a další povzbudivé hry.

Když přišla v roce 1945 svoboda, lidé si oddechli a svoji radost ze svobody dali najevo opět divadelní činností. Do čela znovuzrozeného spolku se postavil místní ochotník pan Vladislav Šišák. Dát dohromady několik nadšenců nebylo těžké a divadlo bylo opět na světě. Tentokrát se už hrálo v místním hostina, který měl samostatný sál. A tak v letech 1947 až 1952 viděli diváci ve Veletinách opět řadu pěkných divadelních her. Jako přiklad uvádím : Chudák manžel. Prach a broky, Zeleni hájové, Myslivecká latina, Na letním bytě a další.

V dalších letech divadelní činnost ustala. O obnoveni se pokusili členové tehdejšího Svazu české mládeže pod vedením učitelky Karly Spáčilové a zahráli dvě pohádky: Zkoušky čerta Belínka a Sněhová královna.

Přišel rok 1963. V obci byl dokončený nový Kulturní dům a tato skutečnost přiměla řídicího místní školy k zamyšleni, zda by se toto zařízení nedalo využít jinak, než jenom k "tancovačkám". A opět je to starý vířný ochotník pan Šišák, který navrhuje zkusit obnovit divadelní činnost ve Veletinách. A tak se také stalo. 15 místních mužů a žen se začalo pravidelně dvakrát v týdnu scházet k nácviku veselohry "Paní mincmistrová". Premiéra této hry se po několikaleté odmlce uskutečnila 9. května roku 1964. A touto premiérou, tímto dnem byl položený základní "kamen" nového divadelního kroužku Veletských ochotníků, kteří v následujících létech zahráli ještě 15 divadelních her a taky pohádek Uvedu alespoň některé : Z českých mlýnů, Ukradené štěstí, Domov je u nos, Pan radní si neví rady, Myslivecká latina, pohádku Zlaté srdíčko, Zelená perla, Zpekla štěstí. Pohádka o beranicích a další. Členové tohoto ochotnického kroužku pořádali několik "Silvestrovských večerů "s bohatým programem a taky estrádní večery.

V roce 1972 začaly projevovat zájem o divadelní činnost taky Veletské děti - školáci. Tento zájem jsme s radosti uvítali a hned jsme taky nacvičili s těmito mladými herci pohádkovou hru. Poněvadž byl zájem veliký, vybrali jsme hru: "Stříbrná studánka", kde účinkovalo 24 veletských školáků. Děti hrály s velikým nadšením a láska k divadlu se předávala stále mladším dětem. Teď už hraji děti tehdejších mladých herců a hrají stále rády. Od onoho dne, kdy byla premiéra Stříbrné studánky sehráli členové dětského kroužku "Sněhurka" celkem 12 pohádek. A opět alespoň některé uvedu: Zapomenutá studánka, Čarovný zvon, Popelka, Písnička pro princeznu, Strašidlo Bubli/uk, Pasáček vepřů, Sněhurka, Zvířátka a sedm mužíčků a další. Poslední pohádku : Zkoušky čerta Beltnka, zahrály děti ze "Sněhurky" dne 19.5.1996.