Fauna Krkonošského národního parku - Občanská iniciativa Ráby

Tento web je nyní ještě ve výstavbě. Děkujeme za pochopení.

Fauna Krkonošského národního parku [ Fauna ]

Fauna Krkonošského národního parku

Vysoká druhová diverzita rostlinných společenstev s přítomností řady vegetačních stupňů od submontánního po alpínský podmiňuje rovněž složení krkonošské fauny.

Současná živočišná společenstva se zformovala v závěru poslední doby ledové a především v holocénu. V nižších partiích pohoří představují typický vzorek eurosibiřské fauny z pásma listnatých lesů. V polohách nad 800 m n.m. patří Krkonoše zoogeograficky do provincie variských pohoří (pásmo tajgy) a s přibývající nadmořskou výškou narůstá podíl vysloveně horských druhů. Hřebenové partie s dokonale vyvinutým subalpínským stupněm a zasahující až do stupně alpínského poskytují vhodné podmínky pro existenci řady chladnomilných severských druhů - glaciálních reliktů, vděčících za krkonošskou část svého areálu rozšíření již dříve popsané poloze Krkonoš a místním poměrům v době zalednění.

Ve srovnání s nejbližšími středoevropskými pohořími je podíl glaciálních reliktů ve fauně Krkonoš vysoký. Mezi bezobratlými živočichy připomeňme alespoň plže vrkoče severního (Vertigo arctica), slíďáka ostnonohého (Acantholycosa norvegica sudetica), vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea, jepici horskou (Ameletus inopinatus), střevlíky Nebria gyllenhali a Amara erratica nebo některé zástupce motýlů (Lepidoptera), brouků (Coleoptera), dvoukřídlého hmyzu (Diptera) či vodních roztočů (Acarina), z obratlovců mimo jiné kosa horského severoevropského (Turdus torquatus torquatus), čečetku zimní (Carduelis flammea), slavíka modráčka tundrového (Luscinia svecica svecica), kulíka hnědého (Charadrius morinellus) nebo hraboše mokřadního (Microtus agrestis), v současnosti dominantního druhu hlodavce v imisemi zasažených porostech.

Naopak počet endemitů v krkonošské fauně, především ve srovnání s flórou, je překvapivě malý. V současnosti je popsán pouze jediný endemický druh - jepice krkonošská (Rhithrogena corcontica) a dva endemické poddruhy - plž vřetenovka krkonošská (Cochlodina dubiosa corcontica) a motýl huňatec žlutopásý (Torula quadrifaria sudetica).

Mezní poloha Krkonoš ve střední Evropě vytváří i severní hranici v rozšíření řady živočichů. Platí to pro plnou polovinu zjištěných druhů jepic (Ephemeroptera) či některé druhy ptáků, pěvušku podhorní (Prunella collaris), lindušku horskou (Anthus spinoletta) nebo skalníka zpěvného (Monticola saxatilis).

Podrobný průzkum fauny pavouků (Arachnida) prokázal z biogeografického hlediska unikátní výskyt druhů známých donedávna pouze ze vzdálených oblastí naší planety. Například druh Wubanoides uralensis byl mimo Krkonoše nalezen až na Urale, v centrální Sibiři a v Mongolsku, rozšíření druhu Gnaphosa lapponum, se souvislým areálem nad 60. rovnoběžkou od Grónska po Jenisej, je srovnatelné s botanickou raritou - ostružiníkem moruškou (Rubus chamaemorus).

Dnes známý výčet endemitů, glaciálních reliktů či druhů na okraji svého areálu rozšíření však není úplný. Moderní taxonomické metody a detailní studium řady dodnes téměř neprozkoumaných skupin, především bezobratlých živočichů, jiště znovu potvrdí unikátnost polohy a izolovanosti Krkonoš pro vývoj a složení jejich fauny.