Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Ves Borová vznikla pravděpodobně ve 12. nebo na přelomu 12. a 13. století a založili ji slovanští osídlenci uprostřed rozlehlého hvozdu mezi Čechami a Moravou. Jméno obec dostala podle borového lesa, který byl v této oblasti hojně rozšířen. Dobu dávného osidlování připomíná starý znak Borové, na kterém je zobrazen lev osekávající borovici. Nepřímou památkou na počátek obce je patrně i pozdně gotický kostel sv. Víta, kterému předcházela románská či románskogotická stavba.

První písemná zmínka o Borové pochází z roku 1289 a je zaznamenána v Berní rule. Tato zmínka se týká Čeňka z Borové, pána ronovické větve blízké Lichtemburkům, která měla svá hlavní sídla na hradech Přibyslav a Ronov. Borová od svého počátku ležela mimo strategické obchodní cesty.

Ve 13. století byla obec hornickým městečkem, stála ale na okraji oblasti s intenzivní těžbou stříbrné rudy. Po husitských válkách, při kterých v nedalekém Šenfeldu zemřel 11. října 1424 vojevůdce Jan Žižka z Trocnova , Borová připadla k polensko- přibyslavskému panství, kde se v průběhu 15. a 16. století vystřídalo mnoho majitelů (např. Viktorin z Kunštátu a Poděbrad, Trčkové z Lípy nebo páni Hradce). V této době se o Borové mluví jako o městečku, přestože obyvatelstvo tvořili poddaní sedláci a chalupníci.

S těžbou, tentokrát železné rudy, je historie Borové spjata i nadále. V nedalekých Železných Horkách totiž od 15. století pracoval zkujňovací hamr na železo získávané z okolní rudy. Provoz železnohorecké dýmačky ukončila třicetiletá válka. nebyl již nikdy obnoven, protože Dietrichsteinové ( poslední majitelé Borové a celého polenského panství) vystavěli po roce 1669 na nedalekém Starém Ransku vysokou pec. V 19. století se Dietrichsteinské závody staly jedním z největších železářských závodů v Čechách, a tak byly ve východní části katastru obce otevřeny nové doly. Šachty byly uzavřeny v 80. letech 19. století.

Již od konce 18. století byla důležitým doplňkem obživy zdejších obyvatel domácí textilní výroba. Dobou největšího rozmachu tkalcovství v obci se pak stalo období 19. století.

Devatenácté století zaujímá v dějinách obce velmi významné postavení a to hned z několika důvodů. V roce 1817 přišel do Borové Matěj Havlíček, který si zde založil kupeckou živnost a kterému se 31. října 1821 narodil druhorozený syn Karel. Karel Havlíček Borovský, spisovatel, novinář, politik, později proslul jako jedna z největších osobností období národního obrození. Ve druhé polovině století dosáhla obec také nevídané lidnatosti. Čítala kolem sedmnácti set obyvatel a byla oprávněně nazývána městysem.V roce 1901 byl Havlíčkovi odhalen na borovském náměstí pomník od J. Strachovského.

Na začátku 20. století rachotil téměř v každé chalupě tkalcovský stav. Práci zajišťovali dva, později tři místní faktoři a tovární výroba postupně zatlačovala podomácké tkaní. Před první světovou válkou se rozšířilo i tzv. necování ( pletení vlasových sítěk z lidských vlasů). Po válce byl větší počet dělnic zaměstnán ve zdejší Sahánkově pletárně punčoch.

Období první republiky se stalo dobou civilizačního rozvoje obce. V roce 1921 byla znovu postavena v roce 1926 proběhla elektrifikace celé Borové a byla zřízena lékařská obvodní ordinace. O rok později se zde objevil biograf a v roce 1927 bylo zavedeno do obce autobusové spojení. V roce 1929 zakoupila Občanská záložna ve Vršovicích rodný domek K.H.B. a předala ho Fondu českých spisovatelů. 15. srpna 1931 bylo v domku slavnostně otevřeno Havlíčkovo muzeum.

Druhá světová válka přinesla nové existenční problémy obyvatel obce. Tkaní froté a souprav bytového textilu bylo nahrazeno tkaním vojenských dek a pláten. Od roku 1942 ale většina dělníků musela pracovat ve zbrojní výrobě nebo v německém skladu munice v Bílku. Poslední rok války se v lesích kolem obce objevili partyzáni, kterým výrazně pomáhal hajný Fr. Janáček z Peršíkova. Od konce války Borová používala rozšířený název Havlíčkova Borová, ale úřední povolení obec dostala až v roce 1949.

V květnu 1946 zvítězili ve zdejších volbách komunisté a další vývoj obce po roce 1948 byl ne nepodobný mnoha dalším obcím tehdejšího Československa. V roce 1949 byl znárodněn podnik na výrobu punčoch a továrnička na výrobu smyčkového zboží. Tento provoz byl v roce 1984 adaptován na výrobu kapesníků. V padesátých letech proběhla kolektivizace zemědělství a v roce 1976 vzniklo po několika dílčích spojeních JZD Československo- sovětského přátelství ( Havlíčkova Borová, Železné Horky, Peršíkov, Oudoleň, Jitkov a Slavětín). Sedmdesátá a osmdesátá léta se v obci výrazněji podepsala na vzhledu zástavby. V roce 1978 byla přistavena nová část k budově školy, v roce 1988 postavena budova nákupního střediska a především počátek osmdesátých let byl dobou četné výstavby rodinných domů.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.havlickovaborova.cz