Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Území osídleno už patrně v pravěku. Podle knihy Jiřího Andresky "Solné stezky na Šumavě" (1994) vedla pod Kněží Horou v době halštatské ( v pol. 1. stol. př. n. Kr. ) solná stezka a oblast Kněží Hory byla pravděpodobně osídlena.
Nejprve osídlení keltské a od 8. století lze počítat se slovanským osídlením, o čemž svědčí nálezy starší slovanské kultury. Slovanské hradiště bývalo na Katovické (Kněží) hoře.
Již v roce 1859 popsal Jan Erazim Wocel - zakladatel české archeologie - valy na Katovické hoře.

Katovice byly původně pravděpodobně osadou rýžovnickou (rýžovalo se zde zlato z Otavy), později trhovou, která vznikla asi v 10. - 11. století. Byla poddanskou vesnicí a později (1471) městysem hradu a zámku Střela. Obec spravovali rychtáři, kteří byli dosazováni vrchností.

Po povýšení na městečko získaly Katovice právo mýta, cla a právo tržní (2 jarmarky ročně). Získaly i právo pečetní - dochované pečetidlo je uloženo v Okresním archivu ve Strakonicích. Dostaly také městský znak - a to modrý štít, v něm stříbrnou věž s cihlovou střechou a zlatou makovičkou.

Katovice byly zemědělskou obcí. V dávných dobách bývaly na Kněží hoře vinice. Po celou dobu feudalismu, už od 13. století, podléhaly Katovice pánům ze Střely. Zámek Střela je dosud dochován, z hradu jsou pouze trosky (asi 1 km od Katovic).

V roce 1440 byl pánem na Střele Jindřich Kolowrat a v roce 1444 ji získal Lev z Rožmitálu - nejvyšší sudí království českého, jehož sestra Johanka se provdala za Jiřího z Poděbrad a po jeho volbě českým králem (1458) se stala českou královnou. Koncem 16. století vládl na Střele rod Boubínských a udržel se tu až do Bílé hory. Boubínští jsou pohřbeni v katovickém kostele.

Katovice byly známé rýžováním zlata - rýžovali je tu už staří Keltové - a výskytem perlorodek v řece Otavě, které tu byly později i uměle chovány. Znečisťováním vody byl jejich chov zničen, ale v mělčích vodách u Katovic byly nalézány ještě v nedávných letech. Po zbudování Švarcenberského kanálu se po Otavě přes Katovice plavilo dřevo. Voroplavba tu měla tradici. Vory se plavily od Čeňkovy pily, ale vázaly se i v Katovicích na pravém břehu řeky (odtud místní název Pramácká). Na hotové vory nastupovala pramácká parta. Cesta do Prahy jim trvala dva dny. Vory se plavily ještě po 1. světové válce.

V roce 1867 se staly Katovice stanicí Dráhy císaře Františka Josefa I. Od té doby je v Katovicích železniční dráha.


Od roku 1902 se těžila tuha - grafit - v Kněží hoře. Těžba grafitu byla ukončena roku 1922.

Do roku 1952 po celé dvě třetiny století se těšil slávě katovický kloboučnický průmysl. Pak továrnu převzaly Vlnařské závody ve Strakonicích. V současné době je továrna v konkursu a zcela nevyužita čeká na nového schopného majitele. Do roku 1967 se držel v Katovicích starý lidový zvyk - vánoční troubení pastýřů o Štědrém večeru s obchůzkou domů. Dlouhé pastýřské trouby jsou dosud zachovány a zní každý Štědrý večer alespoň z místního rozhlasu. V obci se stále udržuje dudácká tradice, žije zde několik mladých dudáků a dudaček.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.katovice.cz