Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

O farním kostele v Nových Hradech je nejstarší dochovaná písemná zmínka z roku 1284. Kostel v dnešní podobě je však o 300 let mladší. Nové Hrady byly totiž v roce 1425 zničeny Tábority a než se mohly zotavit, lehly znovu popelem roku 1467, když se Zdeněk ze Šternberka mstil Janu z Rožmberka, který byl věrný Jiřímu z Poděbrad. Tehdejší těžkosti města se věrně odrážejí ve stavebních dějinách zdejšího kostela. Se stavbou se totiž mohlo začít až začátkem 16. století a teprve roku 1590 byla dokončena. Tím většího uznání si ušlechtilá gotická budova zasluhuje. Rožmberský archivář a rodopisec Václav Březan cituje ve svém díle o posledních Rožmbercích dopis novohradského hejtmana, v němž v roce 1590 oznamuje vladaři, že "Novohradští dali kostel svůj do konce dohotoviti a zadní kůr bez pilířů dali sklenouti, což jistě je pěkný chrám Páně, jemuž rovný se jen tak hned nenajde".

Zevnějšek kostela se zachoval až na menší změny na věži. Věž byla totiž roku 1607 zasažena bleskem. Tehdy byla zvýšena o poschodí a ukončena lucernou v renesančním slohu, jak je patrno z podobizny zakladatele kláštera Ferdinanda Buquoye, dochované v Rožmberku. Roku 1726 dostala věž dnešní barokní osmistrannou cibulovitou báň.

Nad svatostánkem je v bohatém rámu zažloutlý, 17 x 34 cm veliký dřevoryt Panny Marie dobré rady. Tento obrázek našel Karel Bonaventura Buquoy roku 1619 ve spáleništi po bitvě u Záblatí a vozil jej pak s sebou na svých vojenských taženích. Když byl v roce 1621 v Uhrách před pevností Nové Zámky zabit a pochován ve františkánském kostele ve Vídni, dostal se obraz do vídeňského jezuitského kostela sv. Anny, kde byl až do roku 1674 vystaven k veřejnému uctívání. V tomto roce si jej vyžádal Ferdinand Buquoy jako rodinný majetek a obraz dal převézt do novohradského kostela. Roku 1670 byl k němu zhotoven drahocenný rám s perlami a drahokamy. Obraz byl pak každoročně uctíván a nošen v procesí městem až do osmdesátých let 18. století, kdy pořádání procesí zrušil císař Josef II.
V roce 1998 bylo dokončeno restaurování hlavního oltáře firmou Ateliéry pro práce chrámové pana Břetislava Kafky z Červeného Kostelce.

Jeden ze dvou bočních oltářů v hlavní lodi je zasvěcen sv. Anně. Je ozdoben sochami sv. Kateřiny s kolem a sv. Barbory s mečem a kalichem. Vrchol oltáře zdobí socha archanděla Michaela. Druhý boční oltář je zasvěcen sedmi zakladatelům řádu servitů, se sochami sv. Šebastiána a sv. Rocha, nahoře je socha sv. Jiří. Dalšími světci řádu servitů jsou ještě sv. Peregrin pod křížem na oltáři sv. Anny a sv. Filip Benicius na kazatelně mezi čtyřmi západními církevními otci.

Oba boční oltáře, spolu se dvěma protilehlými oltáři sv. Valburgy a sv. Linharta v presbytáři, byly v roce 1998 velmi citlivě a zručně zrestaurovány dílnou paní Dariny Smetánkové a pana Jiřího Matějíčka ze Středokluk u Prahy.

Kazatelna, zpovědnice a lavice jsou z roku 1697 a roku 1733 byl kostel vydlážděn žulovými deskami. Najdeme zde také kryptu, kde jsou pohřbeni členové řádu servitů.
Zpočátku existence kláštera byli zemřelí servité pochováváni na různých místech kostela. Teprve v roce 1748 se začala v lodi kostela pro členy řádu stavět hrobka. Má tři části a je v ní pochováno 21 řeholníků, a to od roku 1749 do roku 1783, neboť v následujícím roce vydal císař Josef II. zákaz pohřbívání mimo hřbitov. Zakladatel kláštera, Ferdinand Buquoy, je pohřben v rodinné hrobce, kterou dal sám postavit v roce 1648 ve středu presbytáře.
V hraběcí hrobce je pochováno 18 členů rodiny, ostatní jsou pochováni v novogotické hrobce na novohradském hřbitově.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.novehrady.cz