Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

Jako každá správná valašská dědina, tak i Senice má svou knihovnu. Knihovnu, která žije. Základy ke knihovnické činnosti položil dlouholetý knihovník pan Josef Šulák, který se o knihovnu staral jako o svou vlastní a před dvěma lety ji předal paní Jarce Surovcové. Knihovna, spíš by se slušelo říct knihovnička, se nacházela v prostorách sice celkem příjemných, ale tak malých, že když se tu najednou setkalo víc čtenářů, měli problém se vůbec vejít. A protože v té době již obecní úřad zakoupil pro knihovnu první počítač, který připojil na internet, bylo jasné, že v této místnosti již dále služby poskytovat nelze. Starosta jednal rychle a v krátké době nastalo stěhování. Knihovna - vybavená dvěma počitači - se nyní nachází ve velké a světlé místnosti. Starosta zakoupil i knihovnický program, takže od nového roku se v knihovně započalo s ukládáním fondu do počítače. Avšak ani nové prostory, ani počítače by knihovnu neposunuly dál, nebýt osobnosti knihovnice, která to se čtenáři a především s těmi dětskými, dokonale umí. A Jarka Surovcová jako by se pro tuto práci narodila. Během jednoho roku dokázala přitáhnout do knihovny snad všechny děti, které ve Valašské Senici žijí. Půjčuje dvě odpoledne v týdnu, ale zdá se, že to nestačí. Ze všech aktivit, které s dětmi vymýšlí a dělá, by jsme vyzvedli alespoň některé.
Asi nejvíce dětí se zapojilo do tzv. etapových her, ve kterých řeší úkoly týkající se literatury. Děti také vydávají svůj časopis. Původní myšlenka byla taková, že se vždy vydá několik výtisků, které by si mohly děti odnést domů. Bohužel toto zatím finanční situace nedovoluje, proto vždy vyjde pouze jeden výtisk a ten se půjčuje prezenčně. Časopis má své pravidelné rubriky informující čtenáře o nových knihách nebo jsou zde otištěny básničky, které se dětem nejvíc líbily. Děti v časopise vždy najdou návod na výrobky z papíru či jiných materiálů, vyhlášení soutěže na další měsíc, spoustu křížovek, hádanek a omalovánek, které se děti samy vymýšlejí. Každé číslo je doplněno řadou zajímavostí z nejrůznějších oblastí a oborů lidské činnosti.
Knihovnice nechala vyrobit na volnou stěnu velkou nástěnku a ta je vlastně půvabnou galerií výtvarných dílek čtenářů. Děti pamáhají s knihovnickými pracemi, např. s obalováním knížek a jejich opravami. Aby se mohly všechny pravidelně střídat u počítače, zavedly si sešit, kam se samy zapisují do pořadníku. Nápadů a plánů má knihovnice na rozdávání. Např. chce oslovit některé z šikovných senických děti, aby v knihovně pro ostatní děti uspořádaly např. kurs vázání náramků nebo podobné činnosti.
Valašská Senice a její knihovnice jsou právě příkladem, který dokazuje, že peníze nejsou vždy to nejdůležitější. Paní Jarka Surovcová si jistě také dokáže představit svou činnost s větším finančním přídělem, v minulém roce mohla zakoupit knížky za pět tisíc korun, což jak všichni uznáte není suma nijak závratná. Snaží se zkrátka vyjít s tím, co má. Sami dobře víte, že především dětští čtenaři určitě nemají přečteno všechno, co knihovna ve svých útrobách skrývá. A tak, když se najde vhodný způsob, jak přiblížit čtenáři knížku staršího vydání sice s méně obrázky, ale mnohdy kvalitnější, než nabízejí některé současné knihkupecké pulty, věřte, že i tato knížka po mnoha letech nezájmu půjde "na dračku". Jednou z cest je předčítat dětem přímo v knihovně. Ve Valašské Senici se tento postup osvědčil.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.valasskasenice.cz