Občanská iniciativa
PRO
informační otevřenost obce Ráby

POPIS A HISTORIE HRADU:

č.r. 8-1683
Zřícenina hradu Starý Jičín
č. parcely 505 o.p.,
k.ú. Starý Jičín

Počátky hradu se spojují s ochranou zemské cesty do Polska v 1. polovině 13. století. Hrad s okolím získal před rokem 1240 dvořan Přemysla Otakara I. Arnold z Hückeswagenu. Z tohoto roku je první bezpečně doložena zmínka o hradu Starý Jičín. Po pánech z Pňovic, předků pozdějšího rodu Žerotínů, se stali majiteli panství páni z Kravař, kteří zde do roku 1408 pravidelně sídlili. Zřejmě již roku 1433 hrad připadl Ctiborovi z Cimburka, po něm se vystřídali Jindřich z Boskovic, Petr od sv. Jiří z Pezinku, Jan z Kunovic a páni ze Žerotína. Těmto bylo roku 1621 panství zkonfiskováno. Z dalších majitelů připomeňme Ditrichštejny, rod Zenonů z Dannhausenu (1706-1772), do roku 1906 hrabata z rodu Seilernů. Hrad značně utrpěl za 30-leté války, ale jeho opravdový konec je možno spatřovat v novostavbě barokního zámku (1724-1726) ve vsi pod hradem. Od té doby hrad postupně chátral, i když se v jeho některých částech až do roku 1780 bydlelo. Hrad je roku 1806 popisován jako starý, neobydlený, neobyvatelný a zřícený. Během 19. století se z hradu stala ruina, o kterou již v průběhu 19. století projevovali romantický zájem umělci, posléze ve 20. století různé, vesměs vlastivědné, spolky.

K zakonzervování zdiva však došlo až ve 2. polovině 20. století. Tyto zabezpečovací zásahy jsou však od 80. let 20. století stále problematičtější. V 90. letech snaha rekonstruovat alespoň část areálu vyústila ve značně diskutabilní, spíše romantickou, dostavbu věže první hradní brány a další sporné zásahy.

Zřícenina hradu podélné dispozice s okrouhlou věží na jihu a čtverhrannou na severozápadě zabírá protáhlý vrchol kopce. Hradní jádro bylo doplněno systémem opevnění, který na jihu vybíhal v příhradek - podlouhlou dělovou baštu, na severu byl uzavřen širokým barbakánem. Vlastní hradní jádro, silně protáhlé ve směru sever - jih, mělo na jižní straně válcovou věž, od níž se táhly směrem k severu obytné palácové budovy. Toto schéma sasko-hesenského (nebo také franckého) typu hradu bylo v průběhu 16. století obohaceno o další objekty. Dlouhý hradní palác se táhl při západní hradbě podél celého nádvoří, na východní straně bylo přistavěno dvoupatrové renesanční křídlo s velkými okny, pod nimiž byla v parkánu situována malá zahrádka. Těmito úpravami se značně zúžilo neširoké hradní nádvoří, které pak bylo dlouhé asi 80 a široké cca 8 m. Renesanční stavební úpravy (prováděné za Žerotínů) jsou z umělecko-historického hlediska nejvýznamnější etapou vývoje hradu.

Při archeologických výzkumech byly objeveny architektonické články, kamenné zdobené prvky a keramické kachle, které naznačují uměleckou náročnost renesančních úprav. Opevnění hradu zabezpečovala hradební zeď se střílnami a cimbuřími prolomená několika branami. Při první hradní bráně stála hranolová dvoupatrová věž, zachována doposud. Má valeně zaklenuté přízemí, v patrech jsou menší okenní otvory a klíčové střílny. Novodobá střecha (1995-1996) je valbová, krytá šindelem, prolomená půlkruhovitými vikýři. Ostatní části hradu jsou dochovány značně torzovitě, z palácových budov zůstaly pouze obvodové zdi místy do výšky 2 patra a část valeně klenutých suterénních prostor.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.stary-jicin.cz